Aktivní stáří (Magda, Hanka)

Svou klientku Olivií jsem potkala velmi netradiční cestou. Ležela jsem zrovna na rehabilitaci a nechávala do svého bolavého těla pouštět elektřinu. Mezi dveřmi se objevila paní a zoufale žádá o radu a pomoc. Má prý maminku, které dlouhá léta pomáhá s domácností paní, která náhle odchází na operaci a cca 3 týdny nebude o maminku postaráno. Slova nebyla sice určena mým uším, ale došlo mi, že jsem v pravý čas na pravém místě, že osud tomu chtěl, abychom se sešly tady a teď. „To je klientka pro mě!“, volám. A bylo to.

Za paní Olivií chodím téměř denně více než půl roku. Moje předchůdkyně je již dávno zpět z nemocnice, pomůže s ranní hygienou a ošetřením, uklidí. Odpoledne pak nastupuji já. Jsem něco jako „kondiční trenér“ a „životabudič“ v jednom. Cvičíme, chodíme na procházky, občas ke kadeřníkovi, občas s nějakou tou složenkou na poštu, občas k  lékaři. Dokonce i divadlo bylo. Dávno už jsme kamarádky a spřízněné duše. Je nám spolu pohodově a oběma nám to svědčí.  Paní Olivie, přestože jí pomalu táhne na devadesátku, je skvělá. Ten její nadhled by jí mohl kdekdo závidět. Po fyzické i psychické stránce se drží obdivuhodně, i když sem-tam se nějaká ta potíž objeví.

S dcerou Olivie vycházím též bez problémů, jen jsme si na začátku spolupráce musely vyjasnit některé věci. Vysvětlila jsem jí, že klientkou je pro mě hlavně paní Olivie a je tedy důležité to, co chce po mě ona. Samozřejmě budu ráda spolupracovat i s ní, chápu, že má o svou maminku starost.

Během práce s Olivií mi došlo, že jaký život žije člověk jako mladý, takové bude mít i stáří. Paní Olivie je mi v tomto smyslu velkým vzorem, jelikož vidím, že i tak pozdní věk se dá trávit smysluplně a aktivně. Práce s Olivií mi přináší velkou radost do života.